Páni se tak vracejí do dětských, nebo chlapeckých let. Do té doby, kdy ta nejstarší generace hltala knížky o divokém západě. Bohužel ty méně kvalitní, kde byl původní americký obyvatel nejhorším zlem a bez milosti střílen a jinak likvidován. To trvalo až do doby, než přišel Pan s velkým P, Karel May. Zde konečně indiáni nabyli lidské podoby a konečně také někdo začal psát o tom velkém národu, který se vlastně velkým nestal, protože mu to prostě nebylo dopřáno.
Tehdy se divokým západem proháněla stáda divoký bizonů, která hubena bělochem po tisícovkách mizela a dnes jich je již jen pár v rezervacích. Právě v té době jezdili západem mužové na koních jsa vyzbrojeni kolty proklatě nízko.
Nu, a právě díky historickým záznamům víme, jak to všechno vypadalo a můžeme se do té doby, byť jen fiktivně, vrátit. Právě jízda ne koni nám k tomu dopomůže. Ale i jinak je to prostě zážitek. Je to ovšem také jistý druh terapie. Pro spokojenost koně i jezdce je však třeba komfortu a pohodlí. Jen v knihách https://obchod.portal.cz/psychologie/c-g-jung-zivot-v-knihach/ pana Maye indiáni milovali své koně a velmi o ně dbali. Ve skutečnosti však velké většině indiánských kmenů bylo úplně jedno jak koně žijí a co potřebují. Bylo jich dost, a tak si s nimi nějak nelámali hlavu. Nyní je však jiná doba a koni je potřeba ulehčit jak život, tak i jízdu.
Proto dát na něj jen sedlo nestačí. Také se používá westernový podbřišník. Ten je nezbytnou součástí.
Může být vícero druhů, zde však vyjmenujme jen provázkový a kožený. Oba by měly být z kvalitního materiálu, nesmí působit oděrky, nesmí mít hrany a měl by být vyroben pouze z toho nejkvalitnějšího materiálu. Naprosto optimální je ručně dělaný.
Podbřišník by měl být součástí všech dotahovacích řemenů a řemínků k sedlům, která se používají k jízdě. Zvýší to nejen komfort jezdce, ale především zvířete, které za to bude vděčné.