Abyste dokázali svůj trénink postavit správně, musíte se především určit, co je vaším cílem. Obecně se v tréninku pravděpodobně zaměřujete hlavně na rozvoj rychlostních (sprinteři, bojová umění), silových (vzpěrači, silový trojboj) a vytrvalostních (běžci, běžecké lyžování) schopností. Ovšem největší roli hrají genetické předpoklady.
Většina sportujících samozřejmě touží po komplexním rozvoji všech zmíněných pohybových schopností. A to platí jak pro hobby sportovce, tak pro závodníky (u těch ještě více). Tomu je třeba přizpůsobit metody tréninku, protože ne každá dokáže postihnout v jedné jednotce všechny tři (takových metod je ve skutečnosti jen minimum a hodí se pouze pro velmi trénované jedince). Na každého zároveň tyto metody působí jinak. Podmíněnost rozvoje jednotlivých schopností je dána především počtem jednotlivých typů svalových vláken. Ten je ovšem závislí z velké části na genetických predispozicích.
Svalová vlákna prvního typu = Typ I SO (slow oxidative – pomalá)
Tento typ se vyznačuje červenou barvou, kterou získávají díky vysokémo obsahu myoglobinu. Tato látka jim zaručuje pomalou unavitelnost, jelikož na sebe váže nejvíce kyslíku. Nejvíce se podílejí na pohybech, které probíhají v aerobním „prostředí“, tedy v nízké intenzitě, kdy tělo dokáže pojmout a přenést nejvíce kyslíku. Jsou tedy základem pro svalovou vytrvalost. Pokud jich má člověk výraznou převahu, má dobré předpoklady pro to, aby se stal slušným vytrvalcem
Vlákna typu II A – FOG (fast oxidateve glycolytic)
Jejich primární funkcí je rychlé kontrakce při zátěžích, které jsou v tak zvané submaximální zóně výkonu, tedy na úrovni laktátového prahu, kdy svaly pracují na pomezí aerobního a anaerobního způsobu vytváření energie. Podmiňují například výkon při běhu na 1 500 m, kdy závodník běží rychlým tempem a středně dlouho.
Vlákna typu II B – FG (fast glykolytic – rychlá)
Tento typ se aktivuje v rychlostních sportech (sprinty). Mají nízký obsah myoglobinu, a tak nejsou červená, ale bílá. Zdrojem energie pro jejich práci je glykolýza, které probíhá v anaerobních situacích. Jelikož zásoby cukrů ze svalů mizí nejrychleji, rychle se unavují a maximální zatížení tak nelze vydržet dlouhou dobu.
Dědičný poměr jednotlivých typů je tak limitem našeho výkonu. Podle studií má až 90% vliv. Vhodnými tréninkovými metodami tak lze váš výkon ovlivnit pouze z 10%.