Tradiční receptury, tak to babičky říkávaly. Ať už to byly bylinkové likéry, nebo koktejly s olivami či s přidáním některého druhu čaje, ale také alkohol z černého bezu – alkoholické nápoje, které pili aši dědečkové, se znova vracejí na pulty barů a co víc, jsou stále žádanější. Móda mezi míchanými a koktejlovými nápoji tomu vyloženě svědčí.
Jaké jsou nejznámější koktejly ze starých dob?
– Modré curacao
Jedná se o likér modré barvy, který je ochucený sušenými slupkami citrusu laraha, jež je podobné pomeranči, které se pěstuje na ostrově Curacao. Tyto plody jsou nepoživatelné pro svou hořkost.
– Rudá sherry
Jedná se o alkoholický nápoj, podávaný převážně jako aperitiv, tedy asi patnáct až dvacet minut před jídlem. Jeho podstatou je vyvolat hlad a tedy větší požitek z jídla.
– Zelená chartreuska
– Menthe-Pastille (s mátou peprnou)
– Cherry-Select
– Parfait Tripple-sec (s pomerančem či citrusy)
Pily se, aby napomohly trávení, avšak dnes mají jinou funkci. Jedná se především o aromatizaci a o barvu, ale také o předávání ingrediencí z generace na generaci. Skutečné tajemství těchto drinků spočívá v tom, jak kvalitně je udělané. Proto je běžné, že se jedná o míru jakési kvality či luxusu.
Jaké jsou nejkvalitnější a kde všude se likéry pijí?
Nejčastěji v Asii, zde se pije hlavně likér s vůní růže, ale také s příchutí vanilky nebo zázvoru. V japonsku a Malajsii vede likér z liči.
Čím starší tradice, tím lepší pochutina
Všechno je o módě a luxusu. Například likér z pelyňku, vyráběný v alpách? Hotový poklad, v severní Evropě je po něm poptávka. Nebo likér China-China z pomerančové kůry, který se vyrábí na zakázku do Ameriky? Terno. Likér z oliv například podávají barmani s ginem. Likér Elissir de Farigoule se vyrábí z tymiánu a v některých státech, hlavně ve Francii, si jej velmi chválí.